a sort of homecoming
31. 3. 2006
Víš, že nadešel čas k odchodu
Rozbředlým sněhem a závějemi
Přes zasmušilá uzemí za světlem, které září na obzoru
A toužíš po čase
Čase, který zacelí, čase ‘touhy’
A země se otáčí pod tvou vysněnou krajinou
Utíkáme až na kraj světa
Budu tam, budu tam dnes v noci
Nejlepší cesta pryč odsud
Všechny hradby města se zbortily
Prach a dýmová clona všude okolo
Vidíš strhané tváře, tak ty
byly kdysi neoblomné
A žijeme na kraji cesty
Na úpati hor, protože údolí explodují
Rozstroušení, zadušení
Země je unavena sama sebou
Odejít, zůstat, odejít, zůstat, řikám si
Odejít, zůstat, odejít, zůstat, řikám si
Utíkáme až na kraj světa
A stále utíkáme, utíkáme a neotáčíme se
Budu tam, budu tam
Dnes v noci, dnes v noci
Budu tam dnes v noci, věřím
Že tam budu dnes v noci
Budu tam dnes v noci, dnes v noci
Odejít, zůstat, odejít, zůstat, řikám si
Vítr se bude v zimě zarývat
Tenhle bomb-výbušný světelný valčík
Nevyřčená slova, jen křik
Dneska vybudujeme mosty přes moře a území
Vidíš nebe, žhavý déšť
Dnes večer umře a znovu se zrodí
A tvé srdce bije tak pomalu
Skrz deště a napadly sníh
Skrz zasmušilá území směrem ke světlu, které září na obzoru
Nermuť se, neplakej
Protože dneska v noci se vrácím domů
Vracím se domů.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář